Časté dotazy

Termosolární úl je léčebné zařízení a nástavkový úl v jednom. Pomocí termosolárních okének v každém nástavku a termosolární střechy dokáže během termoterapie ohřát zavíčkovaný plod v plodišti na teploty, které zahubí roztoče Varroa destructor. Během termoterapie oba systémy spolupracují. Sluneční paprsky se přeměňují na tepelné vlny, které sálají do plodiště. Teplo je absorbováno voskem, zásobami a plodem. Díky tepelně izolovaným medníkům a dnu se teplo akumuluje a uchová po dobu nutnou k odstranění roztočů Varroa; díky tomu je roztoč Varroa zahuben i na zavíčkovaném plodu. Termosolární okénka kromě termoterapie dlouhodobě zvyšují tepelný komfort včelstva.

Termosolární okénka fungují jak v létě, tak v zimě. Umí přeměnit sluneční světlo na teplo, i když mrzne. V zimě jejich výkon není tak vysoký, aby způsobil uvolnění zimního hroznu, ani předčasný začátek chovu plodu. Termosolární okna však mohou výrazně snížit počet mrazových hodin ve včelstvu a zvýšit teplotu v úlu o několik stupňů. Včely proto musí vynaložit menší úsilí na udržení konstantní teploty zimního hroznu, a proto spotřebují méně zimních zásob.

V podnebí, kde včely přezimují, hlavně v mírném a subtropickém pásu, je doporučeno provádět dvě po sobě jdoucí termoterapie (v odstupu 7-14 dnů) jedenkrát až dvakrát ročně, a to na jaře před umístěním medníků, ale především v létě po posledním vytáčení (před krmením na zimu). Letní terapie ochrání budoucí zimní generaci včel před působením roztoče a virovými infekcemi. Obecně platí, že 2 až 4 správně provedené termoterapie ročně stačí k úplnému vyléčení včelstva. Vždy je nutné přizpůsobit počet termoterapií s ohledem na aktuální míru zamoření včelstva. V klimatických podmínkách, kde nedochází k zimování včel je použití termoterapie na uvážení včelaře.

Vyndáme mateří mřížku, vložíme senzory teploměru (do plodu uprostřed plodiště, jeden senzor pod horní lištou, jeden nad spodní lištou). Plodová komora by měla obsahovat 5-8 kg zásob buď ve formě medu nebo cukrového roztoku v rámci zásob ve věncích nad plodem. Větší nebo menší množství zásob může nakonec vést k nedostatečnému ohřevu. V nástavku, na kterém je nasazen léčebný strop, by tak neměly být přítomné rámky plné zásob anebo souše, ale rámky se zavíčkovaným plodem. Česno musí být orientováno na jihovýchod nebo jiho-jihovýchod. Léčba začíná ráno (je vhodné začít dříve než v 9 hod.), sundáme paropropustnou střechu a nasadíme termosolární strop. Z termosolárních okének musí být odstraněna stínítka. Dosažení požadovaných teplot trvá 1,5 až 3 hodiny, je nutné kontrolovat senzory. Když teplota na jednom senzoru dosáhne 47°C, nasadíme střechu zpět; stínítka jsou stále odstraněna. Teploty v plodišti se začínají vyrovnávat. Jakmile oba senzory zobrazí minimální teplotu 40°C, začneme odpočítavat dvě hodiny, během kterých nesmí teplota v celém plodišti (na obou senzorech) klesnout pod 40°C. Po 2 hodinách můžeme otevřít úl a odvětrat přebytečné teplo. Během následujících 12 dnů můžeme pozorovat vyšší spad roztočů. Po 7-14 dnech je nutné termoterapii zopakovat. Je důležité zmínit, že již teplota nad 38°C po dobu 2 a více hodin poškozuje reprodukční orgány roztoče a znemožňuje rozmnožování, nad 40°C pak dochází k fyzické likvidaci roztočů.

Roztoči Varroa parazitují mimo zavíčkovaný plod především na mladuškách. Dospělé včely využívají pouze jako dopravní prostředek pro napadení jiných včelstev. K šíření svých genů mimo úl stačí populaci roztoče jen několik procent migrujících foretických jedinců nacházejících se na dospělých včelách. Drtivá většina samiček roztoče se proto nachází na plodu, v menší míře na mladuškách. Pouze mladušky (včely pečující o plod) totiž mohou přenést roztoče na nový plod před jeho zavíčkováním, kde se roztoč množí. To je důvod, proč je termosolární ohřev kromě roztočů na plodu tak účinný i proti roztočům na včelách. Mladušky totiž tolerují výrazně vyšší teploty než starší včely. Jejich povrch je méně chitinizovaný a tak se díky odpařování vody z povrchu jejich těl mohou ochlazovat, takže jim nevadí i teploty nad 40°C. Proto nemají potřebu opustit ohřívané plásty po dlouhou dobu a roztoči nacházející se na jejich tělech jsou zabiti vysokými teplotami. Proto většina roztočů nacházejících se na včelách nemůže léčbu přežít. 

Roztoči, kteří přežijí první termoterapii mimo zahřáté plodiště budou zahubeni druhou termoterapií. V létě parazitují samičky roztočů Varroa na dospělých včelách v průměru pouze 3-5 dní. Pak se vrátí do plodiště a nechají se uzavřít pod víčka plodu. Můžeme tedy říci, že v rozmezí 7.-14. dne po vylíhnutí z plodu a parazitování na včelách je drtivá většina samiček roztoče uzavřena opět v buňce aby tam začala reprodukční cyklus a založila populaci potomKů obou pohlaví. Vylíhnutím včely z buňky se samička roztoče spolu se svými ženskými potomky dostane ven. Pokud tedy včelař provádí opakované termosolární zahřívání o týden až čtrnáct dní později, dokáže zabít i ty samičky, které unikly první léčbě. Roztoči jsou tedy druhou termoterapií zabiti společně se svými potomky obou pohlaví, protože všichni tito roztoči jsou nyní uvězněni pod víčkem plodu a nemohou uniknout teplu. Takto je celá populace roztočů zcela zničena po druhém zahřátí plodiště.

První termoterapie zahubí až 90 % populace roztoče, druhá termoterapie pak zbývající část. Termoterapie zahubí všechny roztoče na plodu a část roztočů na dospělých včelách prvním terapeutickým zahřátím. Obvykle se uvádí, že asi 80 – 85 % roztočů se nachází na zavíčkovaném plodu. Ze zbývající části populace roztoče se významné množství nachází na mladuškách, které jsou termoterapii také vystaveny. Poslední menší část roztočů se nachází na dospělých včelách, které nejsou vystaveny léčebným teplotám. Tito roztoči jsou zabiti druhou termoterapií. Výsledkem je zánik celé populace roztočů v úlu.

Díky termosolárním okénkům se v úlu průběžně zvyšuje teplota na plodových rámcích. Jedná se o mírný nárůst, který pomáhá rozvoji včel, ale současně zabraňuje reprodukci roztočů (roztoči jsou velmi citliví na již mírně zvýšené teploty). Proto populace roztočů v termosolárním úlu zůstává v letních měsících obvykle velmi nízká. Příhřev termosolárními okénky však nemůže plně nahradit termosolární léčbu, i když ze zkušeností včelařů víme, že za ideálních podmínek dokáže postupně stlačit populaci roztoče až k nule.

To je velmi nepravděpodobné. Varroa destructor se vyvinul společně s včelou indickou (Apis ceranae), přirozeně na ní parazituje a není schopen ji zahubit. Je to proto, že včela indická ohřívá dělničí plod na 35,5°C a trubčí plod na 33°C, proto roztoč Varroa parazituje pouze na trubčím plodu. Při teplotách nad 35°C se totiž roztoč nemůže množit. Pokud by se roztoč dokázal přizpůsobit vyšším teplotám, určitě by to udělal za miliony let koevoluce s včelou indickou. Vůči chemickým léčivům se však rezistence u Varroa destructor může projevit již po několika letech opakovaného používání. 

Termoterapie by se neměla provádět, když je v úlu mateří mřížka nebo zaklíckovaná matka. Pokud jsou rámky plodiště nadrátkovány vertikálně (nebo vůbec) a jsou přetížené zásobami (zvláště pokud se jedná o panenské dílo), v takovém případě se může za určitých okolností ztrácet soudržnost díla.

Venkovní teplota v daném dnu by měla být nejméně 20°C, jasný nebo téměř jasný den. Maximálně 30% oblačnost. Terapeutických teplot lze dosáhnout i za horších podmínek, avšak v takovém případě není zaručeno udržení potřebné teploty.

Díky dlouhodobému ohřevu pomocí termosolárních okének včelstva nespotřebují tolik zásob, aby zahřála plodiště na požadovanou teplotu. Včelař může vytočit i velmi slabé snůšky, které by jinak byly spotřebovány pro chov plodu. Díky dlouhodobému průběžnému ohřevu termosolárními okénky není k zahřívání plodu potřeba tolik včel a ty se mezitím mohou věnovat sběru pylu a nektaru, čímž se zvýší medný výnos včelstva. 

Ano, způsobuje. Z tohoto důvodu doporučujeme nastudovat Protirojovou metodu chovu trubců - základy viz. blog na našem webu nebo přesný popis v knize Myslet jako včela. Pokud je tato metoda použita správně podle metodiky, včelstvo se do rojové nálady ani nedostane. Díky zvýšenému počtu trubců se také zvýší medný výnos. Trubci tepelně stabilizují plodiště a více včel může létat pro snůšku. Úspěšnost Protirojové metody chovu trůbců je téměř 100%. Ve srovnání s jinými protirojovými metodami je tato metoda nejúspěšnější, přičemž patří k jedné z nejméně pracných a časově náročných pro včelaře.

Termosolární úl lze vyrobit téměř v jakékoliv velikosti moderních úlů sestávajících z nástavků. Je však důležité, aby výška plodiště byla nejméně 17 cm. Z mnoha důvodů však doporučujeme, aby výška plodiště i plodištních rámků byla větší než 20 cm. Pro medníky není výška důležitá, je možné použít různé výšky nástavků. Z technických důvodů nemohou být nízké nástavky vybaveny termosolárním okénkem. To však není podstatné, protože léčba se provádí bez medníků, pouze na plodištních nástavcích.

Termosolární okénko se nachází na přední stěně nástavků. Díky průběžnému ohřevu zvyšuje tepelný komfort včelstva, urychluje jarní rozvoj až o dva týdny. Zvyšuje medné výnosy a šetří zimní zásoby. Slouží jako podpůrný topný systém během termoterapie.

Termosolární strop se na úlu používá pouze během termoterapie, kdy nahradí klasickou  paropropustnou střechu. Strop umožňuje zvýšení teploty plodiště na více než 40°C, přičemž dochází k zahubení roztočů.

Teplotu v plodišti lze regulovat mechanicky sundáním termosolárního stropu, případně následným odvětráním úlu. Úl nedisponuje samostatným odvětrávacím zařízením. Proto musí být včelař přítomen během celé termoterapie.

Termosolární úl má dva vestavěné teploměry se senzory. Tyto senzory musí být zavedeny přímo do vosku jednoho z plástů se zavíčkovaným plodem v plodišti (první senzor pod horní lištou, druhý nad spodní lištou, je doporučeno vybrat si plást uprostřed plodiště.) Jakmile teplota jednoho ze senzorů dosáhne 47°C, je nutné sundat termosolární strop a umístit paropropustnou střechu zpět na úl. Tímto se ukončí aktivní fáze ohřevu a teploty v plodišti se vyrovnají.  Díky mírnému trvalému ohřevu termosolárními okny a jedinečné tepelné izolaci nástavků, zůstávají teploty nad léčebným minimem po dobu nejméně dvou hodin. Po dvou hodinách může být úl otevřen a řádně vyvětrán. 

Během termoterapie nemůže dojít k poškození včelstva, pokud jsou dodržovány pokyny pro její správné provedení. Horní teplotní hranice pro termoterapii je 47°C. Teplota se následně ještě může zvýšit maximálně o 1–2°C po dobu několika minut po uložení střechy zpět. Ošetření musí být provedeno nevyjímaje královnu. Poloměr léčivých teplot je asi 40 cm. Dospělé včely mají možnost přesunout se do spodního nástavku, úlového dna nebo opustit úl. Relativní vlhkost vzduchu se během ohřevu snižuje, včely snášejí suchý vzduch snadno. Mladušky odolávají i vyšším teplotám, zůstávají na plodu během celé terapie. Nedochází k narušení plodu, zdravé včely se líhnou i při 50°C. Nedoporučuje se překročit léčebné teploty (40-47°C) ani trvání léčby (2,5 hodiny).

Ne, nemůže, pokud jsou dodrženy pokyny pro horizontální drátkování rámků a panenské dílo. Během termoterapie je krátkodobě dosaženo maximální teploty 47°C, zatímco vosk začíná ztrácet pevnost při 50°C a taví se při teplotách až kolem 65°C. Nicméně je třeba opatrnosti v případě silně přetížených rámků. Pokud takové rámky nejsou nadrátkovány nebo jsou nadrátkovány svisle, mohly by potenciálně ztratit soudržnost. Proto doporučujeme horizontální drátkování rámků, které chrání plást. Není vhodné mít v plodišti panenské plásty, zejména ty silně zatížené zásobami. Provedli jsme několik testů s teplotami nad doporučený limit – plást vždy zůstal neporušený při dodržení výše uvedených podmínek.

Pokud je topný výkon úlu větší než chladicí schopnost včel, teplota se zvyšuje. Úl je konstruován tak, aby překonal chladicí schopnost včel a dosáhl požadovaných léčebných teplot. Včely mohou větrat horký vzduch, ale ne tepelné vlny, které Termosolární úl vysílá do plodiště. Jakmile teplota dosáhne nad 40°C, většina včel se dočasně přesune na dno úlu. Pouze mladušky zůstávají na plástech vyhřívaného plodiště. Mladušky snášejí vyšší teploty snadno a zajišťují potřebnou vlhkost plodu během termosolární léčby. Proto přítomný otevřený plod nevysychá a není nutné vybavit úl žádným mechanismem pro zvýšení vlhkosti vzduchu.

Bohužel nemůže. Termosolární úl je přizpůsoben tak, aby bylo možné dosáhnout a udržet požadované teploty a současně sledovat teploty. Každý nástavek má speciální izolaci, termosolární strop a okna obsahují speciální tepelně aktivní barvy, které umožňují efektivní přeměnu světla na teplo. Pokud by byl termosolární strop namontován na klasický úl, teploty léčby by nikdy nebyly dosaženy.

Termosolární okénka zvyšují teplotu plodiště spontánně a dlouhodobě bez pomoci včelaře. Vyšší tepelný komfort uvolní více včel od nutnosti zahřívat plod ke sběru nektaru a pylu. Zásoby medu jsou také ušetřeny, protože nejsou včelami použity na zahřívání plodu, což přispívá k vyššímu mednému výnosu oproti běžným úlům. Vyšší výnos urychlí návratnost investice do nového úlu. Průběžný příhřev termosolárními okénky (vyjma velmi horkých letních dnů) navíc zabraňuje množení roztočů Varroa, neboť v některých dnech zvýší teplotu v plodišti nad 36°C až k hranici 40°C. Teplota nad 38°C přitom trvale poškozuje reprodukční orgány a schopnosti roztoče, nad 40°C jej pak přímo hubí.     

Včely se v termosolárním úlu nemohou přehřát, pokud je dbáno pokynů pro zastínění termosolárních okének během velmi horkých letních dnů. V horkých letních dnech by měl včelař zkontrolovat dosažené teploty a v případě potřeby umístit na termosolární okna stínidla. Není žádoucí, aby se včely zahřívaly na teplotu blízkou 40°C dlouhodobě po více dní po sobě. 

Někteří včelaři mohou vnímat jako negativum vyšší váhu termosolárního nástavku, možnost poškození samotného termosolárního okna/střechy nebo potřebu použít stínítko během horkých letních dní. Díky termosolárním oknům jsou nástavky těžší než u tradičních úlů. Sklo použité v termosolárních nástavcích a termosolárním stropu se může neopatrnou manipulací poškodit. Ve velmi horkých letních dnech je pak vhodné použít stínítka na termosolární okénka, aby nedošlo k přehřátí včelstva.

Termosolární okénka mohou úl zahřívat po celý rok. Zejména však brzy na jaře je jejich efekt jasně viditelný, protože v důsledku tepla produkovaného termosolárními okénky jsou včelstva zhruba o 14 dní rychlejší v rozvoji než v běžných úlech. Díky vyššímu tepelnému komfortu mohou včely dříve opustit zimní hrozen, mohou začít dříve plodovat a více včel může létat za snůškou, protože nepotřebují tak intenzivně zahřívat plod. I díky tomu je v termosolárních úlech vyšší medný výnos.

Termosolární úl je vyráběn s rámky orientovanými kolmo k česnu, tedy na teplou stavbu. V mnoha zemích je toto uspořádání tradiční a nejčastěji používané. Toto uspořádání plástů je výhodné ze strukturálních důvodů, protože tak přední stěna nástavku nenese hmotnost rámků. To umožňuje použití přední stěny pro konstrukci termosolárních okének a zároveň také umožňuje lepší expozici povrchu vůči slunečnímu záření.